NEJBLIŽŠÍ KONCERTY:

POSLECHNĚTE SI:

Ukázky z alba
Oskara PETRA
Jsme starý jako děti

 

Ukázky z alba
V mýdlových bublinách

V
Recenze

Hezčí titul Marsyas ještě nevydali

Český hudební průmysl dlužil koncertní album skupině Marsyas bezmála čtyřicet let. Až nyní progresivní vydavatelství Galén přišlo s titulem Marsyas: V mýdlových bublinách, který shrnuje živé snímky Petra Kalandry, Zuzany Michnové a Oskara Petra z období let 1973 až 1978. Pro ctitele památné folkrockové kapely je to učiněný poklad.

Devět ze sedmnácti skladeb na prvním CD, vybraných z dobových pásků o různé kvalitě, dosud vůbec nevyšlo. Na druhém disku si lze pak poslechnout živou podobu prvního studiového alba z června 1977, které bylo jiné než zárodečná, folkovější podoba Marsyas. Je zde zachycen vývoj tria, jež v počátcích doprovázelo i banjo Jiřího Jeřábka, od přebírání amerických originálů k  vlastní vyspělé tvorbě.

S láskou

Kolekce si drží lehce kalifornský, vzdušný sound kapely, z něhož navzdory času sálá energie. Poslech celého titulu zůstává velmi osvěžujícím, uvolněným zážitkem. Navíc barevný obal z dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka vystihuje "hippie" pocity z hudby tehdejších Marsyas a velkoryse zaštiťuje podrobnou dokumentaci včetně fotografií, textů písní i výtečných portrétů tria od novináře Vojtěcha Lindaura. Hezčí titul Marsyas nevydali, škoda jen, že se toho nedožil zpěvák a kytarista Petr Kalandra.

Takto vymazleně by mohly vypadat pamětnické edice kapel. Ostatně je poznat, že projekt vznikal s láskou. Nic jiného by živou hudbu Marsyas neudrželo v paměti lidí tak dlouho.

Vladimír Vlasák
Mladá fronta DNES, 25. dubna 2012, s. 11

Marsyas: V mýdlových bublinách

V prvních letech působili Marsyas v nejsilnějším obsazení, kdy se Zuzana Michnová, Petr Kalandra a Oskar Petr jako sólisté i autoři navzájem umocňovali. Do roku 1978 však ve studiu nahráli jen málo písní v původní akustické podobě a s necenzurovanými texty. Rest částečně odmazává živé dvojalbum, které obsahuje tři desítky skladeb, původní i převzaté od Boba Dylana a dalších angloamerických klasiků. Nutno dodat, že celá třetina vychází vůbec poprvé. Záležitost z počinu edice Olivovníky dělá i atypický papírový obal Karla Halouna a v něm padesátistránková brožura s kompletem textů i  doprovodnými biografiemi.

Pavel Víšek
E15, 20. dubna 2012, s. 22

Marsyas: jeden model svobody

Právě vydané archivní dvojalbum V mýdlových bublinách přináší tři desítky dosud nezveřejněných nahrávek z koncertů oblíbené folkrockové skupiny Marsyas.

S hudbou Zuzany Michnové, Petra Kalandry a Oskara Petra, tedy původní tříčlenné sestavy hrající pod názvem Marsyas, má generace sedmdesátých let spojeny zážitky natolik osobní, že ji z pozice člověka, který onu dobu nezažil, v podstatě nelze střízlivě hodnotit. U téhle party totiž nikdy nešlo jen o  muziku, ale o celý model svobodného chování v nesvobodném státě. Provokace nepokrytým amerikanofilstvím, snové texty a melodie, jež se vymykaly chápání konzumentů normalizačního popu, snaha o promyšlený sound s vícehlasem v rámci zdánlivě prostého folkového žánru - to vše posouvalo hranice vnímání mnoha otevřených hlav, které dnes Marsyas považují za kultovní kapelu.

Jisté je, že trio složené ze dvou zpívajících kytaristů a jedné skvělé zpěvačky se vymykalo všemu, co u nás tenkrát bylo možné slyšet. V následující dekádě převzali žezlo architektů českého folku pánové a dáma z Nerez, i když tím samozřejmě veškerá podobnost končí. Marsyas z pozdější éry, v jiném obsazení a rozpoložení, snad lépe ladil a držel rytmus, ale rozhodně v sobě neměl tolik originality. Proto je důležité, že díky péči nakladatelství Galén smí znovu ožít ta první, zásadní etapa, v níž Marsyas doslova srůstal s  publikem a promlouval k němu nejen na hudební bázi.

Texty podle Dalího

Jedenatřicet příkladů živého hraní, ať už z Lucerny, "Besedy" nebo pardubického klubu Na Drážce, se na dvojalbu V mýdlových bublinách (sestaveném oběma z žijících členů) poskládalo ve výmluvný a ucelený obraz. Zvykneme-li si na to, že koncertní verze znějí mnohem neučesaněji než studiové nahrávky, bude nám jízda vybájeným údolím, v němž mají vedle sebe pomyslné haciendy Bob Dylan, Neil Young, Cat Stevens a všichni z Jefferson Airplane, působit už jenom samé potěšení.

Nelze neslyšet, že aranžmá skupiny Marsyas inspirovaly především formace Buffalo Springfield a Crosby, Stills, Nash & Young. (Legenda o tom, jak Petr Kalandra ve Státech viděl "Springfieldy" naživo a jamoval s Lovin’ Spoonful, je příliš krásná, než abychom ji konfrontovali se skutečností.) Seznam umělců, kteří na trojici mladých muzikantů z Čech v jejich začátcích zapůsobili, je však mnohem delší: Elvis, Beatles, Rolling Stones a na druhé straně Donovan, John Sebastian nebo Melanie Safka, pozapomenutá písničkářka z Greenwich Village, jejíž chraplák máme spojený s hitem Kam zmizel ten starý song.

Díky netypickému startu aktuální kompilace si navíc můžeme připomenout, jak pěkně se zvuk akustických kytar a zastřených vokálů, vzpínajících se až k  jakési soulové extázi, doplňoval s verši Václava Hraběte v podání recitátora Mirka Kováříka. Jeho a básníkovo Blues za Vladimíra Majakovského tvoří zajímavý kontrast k elektrifikované verzi, jak ji známe z alba Etc… Pár tónů, které přebývají. Dalším přiznaným zdrojem, patrným zejména v  coververzi balady Krise Kristoffersona Help Me Make It Through The Night ( Vem mě s sebou do svých snů), je elegance ve stylu Gordona Lightfoota, která má věru daleko k vozemboušství, s jakým se po lightfootovském folkrocku prochází František Nedvěd.

Své jistě udělala i četba sbírky Americká lidová poezie (viz tradicionál I´ve Got A Home In The Rock s textem Josefa Hiršala). U Oskara Petra se dokonce hovoří o takových studnách inspirace, jako je Salvador Dalí. Konečně, proč ne - vždyť právě Petr přišel jako první s tolik populárním způsobem psaní pomocí proudu volných asociací, připomínajícího proud nevědomí amerických beatniků. Jenže co fungovalo u Marsyas, Lucie a řekněme i u první desky skupiny Alice, tomu dnes píšící zpěváci typu Anety Langerové dávají pěkně na frak. U Oskara Petra tato póza alespoň koresponduje s životním postojem; jeho následovníci to v hlavě už tak srovnané nemají…

Příliš těžké břímě

Trochu utahaně zní živá nahrávka zlidovělého šlágru Břímě (The Weight), v jehož neodolatelných verších můžeme Petrovu textařskou metodu snadno vysledovat. O písničce z repertoáru skupiny The Band se s nadsázkou říká, že je to nejlepší dylanovka, kterou Dylan nenapsal. A opravdu, tvůrčí spřízněnost skutečného autora Robbieho Robertsona s panem Zimmermanem, jemuž The Band dělal několik let doprovodnou kapelu, je v případě téhle skladby tak veliká, že bychom se, nemít správné informace, mohli klidně splést.

Oskar Petr se naladil na surreálnou vlnu Dylanových spoluhráčů s lehkostí sobě vlastní, aniž by jejich poetice setřel pel (na rozdíl od dalších počeštěných dylanovek This Wheel´s On Fire a Keep It With Mine, které nezkazil, ale ani je bůhvíjak nevystihl).

Druhý disk dvoudílného výběru V mýdlových bublinách už zachycuje trochu jiný, profesionálnější Marsyas. Playlist víceméně kopíruje pořadí písní na debutovém albu skupiny z roku 1978. Podstatné je, že zde obsažené kusy vycházejí v  necenzurované podobě.

Spolu s obsažným bookletem, psychedelickou grafickou úpravou a zasvěceným komentářem z pera Vojtěcha Lindaura (na jehož knihu o Marsyas fanoušci netrpělivě čekají) jde o další významnou a veskrze vydařenou položku v  úctyhodné "písničkářské“ edici nakladatelství Galén.

Michal Bystrov
Lidové noviny, 16. dubna 2012, s. 8

Marsyas nebyli mýdlová bublina

Česká folkrocková legenda Marsyas se skoro čtyřicet let po svém založení dočkala prvního koncertního alba V mýdlových bublinách. Může se to zdát nepochopitelné, vždyť kapela se v posledních dvou dekádách připomínala jen reedicemi starších titulů a zhruba sedm let starý pokus o "redesign" slavné značky zkrachoval. Pověst raných Marsyas je však pro vydavatele stále výzvou – nemluvě o pamětnících, k nimž se dostává titul, na jaký dlouho čekali.

Živé dvojalbum snímků z let 1973 až 1978 dalo dohromady s příkladnou i  příznačnou péčí nakladatelství Galén, jehož edice Olivovníky splácí dluh ostrakizované části písničkářské scény sedmdesátých a osmdesátých let. Téměř dvouletá trpělivá práce, zahrnující jak schraňování nahrávek ze starých magnetofonových pásků, tak vypořádávání autorských práv u převzatých písní, vyústila ve skvělou kolekci, z níž mají požitek i oči:luxusní box knižního formátu s otiskem kreativity grafiků Karla Halouna a Luďka Kubíka obsahuje navíc plakát a obsáhlou brožuru s texty.

Také dramaturgicky jde o nápaditý komplet. Zatímco první disk obsahuje vesměs coververze skladeb amerických idolů Boba Dylana, Krise Kristoffersona či Joni Mitchell (devět ze sedmnácti písní tohoto CD dosud nevyšlo), druhý nosič zachycuje klasické tříčlenné obsazení Zuzana Michnová, Oskar Petr a Petr Kalandra v již profesionálnější podobě a s repertoárem, který byl posléze nahrán na první studiové album z roku 1977. Vývoj pražské odpovědi na kalifornským sluncem prozářený sound Crosby, Stills, Nash &Young je tak zvěčněn působivě a velmi názorně.

Jinou předností kompilace je to, že skupinu zachycuje v její nevinnosti, nezasaženou ještě mašinérií komunistických textových komisí. I známé skladby tu tedy znějí v cenzurou nezmrzačených verzích - a třeba původní Zmrzlinář, to tedy nejsou žádné "pelíšky"…

Milan Šefl
Týdeník rozhlas, roč. 22, č. 20, s. 20

Zpět